Covidová třídička

Sedím s šálkem kávy a rozjímám. Je únor 2021. Co jsem dělala před rokem? Jak jsem si žila, jak jsem se cítila? Jak jsem se měla fajn! Představte si, že jste ve svém těle rok zpátky. Někdo k vám přijde a řekne, kam vás jeden rok posune. Namítnete, že to není možné, že TOHLE se určitě nestane.

Před rokem jsme si například vůbec nedokázali představit, že se škola zavře na den, na týden. (A co teprve na celý rok!) Že budeme mít zákaz vycházení. Že si nebudeme moct nakoupit boty, oblečení. Že se všechno zavře. Že nám zakážou zpívat jako v Půlnočním království v pohádce Pyšná princezna. To nemůžou! A vidíte, můžou. 

Vůbec si nedovedu představit, co zažívají drobní podnikatelé, kteří mají svázané ruce a musí jen přihlížet, jak jim situace likviduje živnost a život. To, že pracuji ve školství neznamená, že s těmi lidmi nesoucítím.

Covidová situace vztáhla prsty i na mou rodinu. Ani nás neminula karanténa. Bohužel se protáhla na tři týdny. Což já, já jsem si udělala dovolenou. Ale zkuste vydržet tři týdny nevyjít ven s dětmi. Starší kluk se spojil s kamarády online (je za rok distanční výuky už zvyklý). Ale co čtyřleťák?

Období námětových her způsobilo přeměnu sedačky na auto, dům, loď, skrýše apod. Náš pes se chudák musel taky účastnit, ale zvládli jsme to všichni. Já jsem měla sice čas na dodělání pracovních restů, ale do skoku mi moc nebylo.

V nouzi poznáš přítele

Pozitivní test vyšel jen mně. Sice jsem neměla žádné příznaky, ale uvěznilo nás to doma na docela dlouhou dobu. Bylo potřeba chodit se psem a zajistit jídlo. Já bláhová jsem si myslela, že nám pomůže ten, kdo je mi nejbližší. Ani by mě nenapadlo, že strčí hlavu do písku. Nejen, že se nezeptal, jestli něco nepotřebujeme, ale on dělal, že nás nezná! Byla jsem vážně v šoku. Ještě, že mám kolem sebe spoustu přátel, na které se můžu spolehnout.

Nakonec to dopadlo tak, že se mi sám nabídnul člověk, se kterým se dost popichujeme a hašteříme. Tak to jsem vážně nečekala! Na vlastní kůži jsem pocítila, jak pravdivé je tohle pořekadlo. A upřímně ze srdce děkuji, moc si toho vážím.

Hurá do práce (?)

Práce doma je práce doma, o tom žádná. Ale jak se donutit dodržovat režim? Dneska dodělám spoustu věcí do práce… a za chvíli… jé, to už je odpoledne? Já se tak těším na režim chození do práce! Těším se na děti, na lidi, na vzduch a slunce, na přicházející jaro, těším se, až si půjdu nakoupit do obchodu. Těším se na naši školku.

A pak, před koncem karantény, jedna jobovka za druhou.

Tak to se do práce fakt těším. Přijde mi to naprosto nesmyslné, pak mám lehko nechuť dodržovat tato nařízení. Jsme celý den v jednom kolektivu. Když si sundám roušku, pardon respirátor, na zpěv, tělocvik či jídlo, snad i na výuku dětí, kde je pak smysl nutnosti mít v ostatním čase zakrytá ústa a nos? Chápu, když přijde do třídy někdo jiný – rodiče, jiná učitelka, ředitelka. Dobře, ok.

A venku? Místo, abychom dýchali čerstvý vzduch, budeme pokračovat ve vdechování našich výdechů? Jak jsem se do školky těšila, tak mě to zase přešlo. Nemluvě o nezodpovědných rodičích. Ale co s tím vším naděláme? Nic.

Buď budeme respektovat nařízení, nebo si můžeme najít jinou práci. A vážně jsem se nad tím dneska zamýšlela. Jenže mám jeden problém. Mě ta práce opravdu baví.  Vidět, jak děti za těch pár let, co jsou ve školce, rostou a vyvíjí se. Ta pestrá škála činností, co můžeme s dětmi dělat.

Jen řekněte, kdo si v práci může malovat, stříhat, vyrábět, zpívat, hrát na klavír a na kytaru, chodit na procházky, proběhnout se a zaskákat si, kdo si hraje na Annu a Elsu, na princeznu, čarodějnici, anděla, kdo tancuje v pracovní době na karnevalu, čte pohádky, pozoruje stopy zvířat, rašící pupeny, rozkvétající jarní kytičky.

A tak jsem si uvědomila, že tu práci mám vážně ráda a nevyměním ji za nic na světě!

A jestli mám mít nasazenou roušku nebo respirátor, tak to vydržím. Budu věřit, že to společnosti prospěje a brzy bude zase vše tak nějak v normálu. Ono, jak je vidět, bez dodržování opatření to nepůjde. Tak ať to máme co nejrychleji za sebou. Ať se lidé můžou vrátit do svých živností a děti do škol.

Děkuji, že jsem měla čas si vše promyslet. Protřídit přátele i pracovní hodnoty.