Patřím k těm šťastným lidem, kteří už od malička vědí, čím by chtěli být. Když mi bylo asi tak 10 let, vyráběla jsem si učitelský zápisník se seznamem žáků. Samozřejmostí byla třídní kniha, kam jsem zapisovala probranou látku, a absenci mých žáků.
Tuto hru jsem brala naprosto vážně. Učila jsem se do školy – látku jsem vyprávěla imaginárnímu obecenstvu a poté se psala písemka, kde jsem ověřila, jak se žáci látku naučili. Přiznávám, že první písemné práce byly trošku nefér (to jsem tu látku ještě moc neuměla). Známkování červenou propiskou a přepsání známek do učitelského zápisníku mě bavilo ze všeho nejvíc.
Vysněné povolání
Učitelský zápisník a červené propisky jsem vyměnila za tempery. Jen ta třídnice mi zůstala. Nepřestává mě to ale bavit.
Práce učitelky ve školce je velmi různorodá a kreativní. Spousta lidí si myslí, že si ve školce jen hrajeme. Kolegyně z oboru mi však dosvědčí, že je to velmi zodpovědné a psychicky náročné povolání. Nejen, že dětem vštěpujeme vědomosti, vedeme je ke zdokonalování dovedností, ale také upevňujeme návyky a podporujeme kamarádské vztahy. A to vše hravou formou.
Promýšlet činnosti pro děti tak, aby na sebe navazovaly, děti něco učily a ještě byly příjemně namotivované, mě ještě neomrzelo. Naopak. Bavilo mě sestavování metodik výuky. A snila jsem o tom, že jednou budu své zkušenosti předávat dál.
Soukromý sektor
Život mě zavál na nějaký čas do soukromé školky. Tam jsem pracovala jako učitelka a k tomu jsem začala sbírat zkušenosti z oblasti čerpání státních dotací, jejich vykazování a veškerého papírování s tím spojeným.
Velice mě to chytlo a profesně posunulo. Jsem ráda, že můžu své zkušenosti a vědomosti předávat dalším školkám, které ještě nemají prošlapanou cestičku jako já.
A to jsou důvody, proč jsem se rozhodla psát blog:
V následujících dnech vytvořím jednotlivé kategorie, budu se věnovat psaní článků a sestavím první eBook.
Těším se na společnou jízdu.