Co mě přimělo vrátit se do školky, kde jsem profesně téměř vyhořela

Měla jsem ji ráda, ale musela jsem odejít. Byla to otázka života a smrti, tedy otázka práce s dětmi anebo doplňování zboží v obchodě.

Kdo se přiblížil k rozsvíceným majákům syndromů vyhoření jistě ví, o čem mluvím. Nebyla jsem si jistá, jestli ještě někdy budu schopná s dětmi pracovat. Ale jak se ukázalo, zatáhla jsem za záchrannou brzdu včas.

Ze soukromé školky jsem doslova utekla na pokraji sil. Měla jsem vysoké pracovní nasazení a ne moc vhodné podmínky. Moje chyba byla, že jsem se včas neozvala a neřešila, co mi nevyhovovalo. Ponaučení pro příště.

Odešla jsem zpátky do státního odvětví. Ten rozdíl byl opravdu znatelný. Více času na všechno, větší pohoda i při více dětech ve třídě. Kratší pracovní doba, celkově méně práce (a peněz).

Více o odlišnostech běžné státní a soukromé školky si můžete počíst ve článku Jaký je rozdíl mezi státní a soukromou školkou.

Rychle jsem se zregenerovala a vymýšlela, co dál. V té době jsem začala podnikat a pomáhat soukromým školkám se zápisem do školského rejstříku.

Okolnosti mě ale stočily zpátky s nabídkou, která se neodmítá. A tak jsem, po pohodových čtyřech letech, začala zvažovat návrat do soukromého zařízení.

Velké vykročení z pohodlného místečka

Je hezké snít o tom, čím bychom chtěli jednou být, co bychom chtěli v životě dokázat. Udělat ale doopravdické konkrétní kroky je pak na velkou odvahu.

Vždycky jsem chtěla dělat ve vedoucí pozici, jen jsem si na to nevěřila. Věděla jsem ale, že když neseberu odvahu a nevykročím, příležitost se vypaří jako vánek.

Pokud patříte k lidem, kteří pořád něco vymýšlejí a dělají, pak vám práce běžné učitelky nebude vyhovovat dlouho.

Když mi byl nabídnut post ředitelky školky, jejíž chod je mi navíc známý, rychle jsem se na onu skutečnost adaptovala.

Je příjemné, že víte, do čeho jdete. Plus, mínus znáte přednosti i slabiny.

Navíc jako ředitelka jsem si mohla práci zorganizovat tak, aby mi vyhovovala. Neříkám, že pracuju méně (to neumím), ale vnímám, že jsem více v psychické pohodě.

Co mi konkrétně pomáhá překonat propast plnou neznáma:

1. Koktejl vášně

Často se nám stává, že vlastně nevíme, co chceme. Já to dělám tak, že si namíchám koktejl vášně z ingrediencí, které mi dělají dobře. Tedy zasním se a na papír napíšu, co bych si chtěla splnit. Tím konkrétně pojmenuju své myšlenky, dám jim obraz reálné podoby. Ideálně k tomu přidám časový harmonogram.

Poté plán rozčlením na konkrétní kroky (samozřejmě s termíny plnění), a pak už jen zbývá to nejdůležitější. Sebrat odvahu, jít do toho a prostě to udělat! Vypít pohár do dna.

2. Podívat se strachu z očí do očí

Není to ale jen tak. Lehce se to řekne, hůře skutečně udělá. Sníme o velkých věcech, ale když dojde na věc, nevěříme si a couváme.

Strachům je dobré se podívat hezky zpříma do očí. Vyhodnotit, čeho konkrétně se bojíme, a s tím pak pracovat.

Řeknu si, co nejhoršího se může stát a naplánuji, co budu v takové situaci dělat. To už samo o sobě strach celkem zminimalizuje.

Pak můžou být strachy z něčeho, kde si nevěříme. Tam se mi osvědčilo zhlédnout nějaké webináře, semináře, prostudovat literaturu.

Já jsem si například dlouho nevěřila při konfrontaci s agresivními lidmi (rodiči). Přihlásila jsem se na kurzy NLP, a musím říct, že mi to vážně hodně pomohlo.

Nyní jsem potřebovala získat zkušenosti z vedení školky, abych se mohla posouvat dále. Naučit se starat o zaměstnance, klienty, jak hospodařit a celkově zabezpečit chod organizace. To se učím za chodu.

3. Zasloužená odměna

Představuji si, jaké to je, když se mé plány na papíře stanou skutečností. Vnímám, jak se přitom cítím a navozuji si pozitivní pocity. Používám metodu podvědomého programování a přitahování příležitostí.

Vidina spokojené budoucnosti mě provází celým procesem vykročení do neznámých vod, kde se ještě cítím být nejistá.

Ačkoliv doba, kdy jsem ze soukromé školky odcházela, pro mě byla hodně těžká, nikdy jsem na ni ve svém srdci nezanevřela. Cítila jsem, že školka funguje dobře, dělají se věci doopravdy pro děti, ne jen na oko, a to je pro mě hodně důležité.

To byl poslední důvod, proč jsem se vrátila tam, kde mi tenkrát nebylo úplně do zpěvu. Pracovat pro lidi, organizaci, projekt, kterému věřím z hloubi duše, je pro mě hodně důležité.

Po čem toužíte vy?

Pokud je vaším snem založení vlastní školky nebo získání státních dotací, zavolejte mi a probereme cesty, kterými byste se mohli vydat.